Vy se ptáte, my odpovídáme:
Tvrdou vodu obvykle poznáte podle rychlého usazování vodního kamene (bílých povlaků) v rychlovarné konvici, na sprchové hlavici, vodovodních bateriích nebo v myčce a pračce.
Zjištění hodnoty: Nejjednodušší a nejpřesnější je buď si vyžádat rozbor od Vašeho dodavatele vody (pokud jste napojeni na veřejný vodovod, mají tuto povinnost), nebo si nechat provést laboratorní rozbor (např. v akreditované laboratoři, pokud máte studnu). Orientačně lze tvrdost změřit pomocí testovacích pásků nebo speciálních testovacích kapek.
Tvrdost se udává v mmol/l a za ideální se považuje střední tvrdost ($1,26$–$2,5$ mmol/l).
Nejúčinnější, komplexní a nejčastěji používané řešení pro celou domácnost je instalace centrálního změkčovače vody (katexový filtr).
Princip: Toto zařízení funguje na principu iontové výměny, kde se ionty vápníku a hořčíku (způsobující tvrdost) vyměňují za ionty sodíku. Voda je tak upravená hned na vstupu do domu, chrání spotřebiče a prodlužuje jejich životnost.
Alternativa pro pití: Pro úpravu pouze pitné vody se často používá reverzní osmóza, která odstraní kromě tvrdosti i řadu dalších nečistot
Ne, tvrdá voda (obsah vápníku a hořčíku) není pro zdraví škodlivá, naopak, minerály v ní obsažené (vápník a hořčík) jsou pro lidské tělo prospěšné.
Problémy s tvrdostí: Tvrdá voda způsobuje hlavně problémy technické a ekonomické (vodní kámen, snížení životnosti spotřebičů, vyšší spotřeba energie pro ohřev vody, vyšší spotřeba pracích prostředků).
Doporučení: Hygienická doporučení preferují středně tvrdou vodu ($2,0$–$3,5$ mmol/l). Velmi tvrdá voda může mít i horší chuť.
I když je kvalita vody z veřejných vodovodů v ČR velmi dobrá a přísně kontrolována, za nejčastější problémy, zejména v menších systémech a studnách, jsou považovány:
Dusičnany a pesticidy (a jejich metabolity): Pochází primárně ze zemědělské činnosti a mohou být problematické hlavně v podzemních vodách (studních). Dusičnany jsou nebezpečné zejména pro kojence.
Mikrobiologické znečištění: (např. koliformní bakterie) – indikuje fekální znečištění a hrozí především u neudržovaných studní nebo při poruchách distribuční sítě.
Vnitřní rozvody: V některých starších objektech může kvalitu vody zhoršovat stav vnitřního potrubí (např. uvolňování olova nebo mědi).
Informace o kvalitě a složení vody, včetně tvrdosti, je podle zákona povinnost poskytovat:
Provozovatelé vodovodů: Na internetových stránkách (např. PVK, SČVK, VaK + místní vodárenské společnosti) nebo na vyžádání by Vám měli poskytnout aktuální výsledky rozborů pro Vaši zásobovanou oblast.
Krajské hygienické stanice (KHS): Zveřejňují souhrnné zprávy o kvalitě pitné vody za daný region.
Mapy tvrdosti: Mnoho firem zabývajících se úpravou vody má na svých webech orientační mapy tvrdosti vody v ČR.
Chlor je do vody přidáván jako dezinfekční prostředek (hygienické zabezpečení), aby se zabránilo růstu bakterií a virů v distribuční síti. Koncentrace chloru je přísně regulována a je zdravotně nezávadná.
Odstranění chloru: Chlor lze snadno odstranit, pokud Vám vadí jeho chuť nebo zápach, a to pomocí filtrace přes aktivní uhlí. To je nejčastější řešení. Filtr s aktivním uhlím bývá součástí filtračních konvic, poddřezových filtrů nebo větších filtračních zařízení.
Reverzní osmóza je nejúčinnější filtrační metoda, která odstraňuje téměř veškeré nečistoty, včetně dusičnanů, těžkých kovů, zbytků léků, pesticidů a také tvrdosti.
Výhody: Zajišťuje nejčistší vodu s výbornou chutí pro pití a vaření.
Omezení: Odstraní i většinu prospěšných minerálů. Proto většina moderních RO systémů obsahuje tzv. remineralizační filtr, který do vody vrací optimální množství vápníku a hořčíku, čímž je výsledná voda vhodná pro dlouhodobé pití.
Použití: Ideální, pokud máte problém s chutí vody nebo máte ve zdroji (studně) nebezpečné kontaminanty.
Jako majitel studny jste sami zodpovědní za kvalitu vody.
Pravidelná kontrola (1x ročně): Měli byste minimálně jednou ročně nechat provést rozbor na základní mikrobiologické ukazatele (koliformní bakterie, E. coli) a dusičnany.
Kompletní kontrola (1x za 3-5 let): Doporučuje se nechat udělat širší rozbor, který zahrne i těžké kovy, tvrdost, pH a další prvky specifické pro danou lokalitu (např. arsen nebo mangan).
Údržba: Pravidelně kontrolujte technický stav studny (těsnost, zhlaví) a po každé záplavě nebo viditelném znečištění proveďte sanaci a kontrolní rozbor.
